Tak jsem tento týden zjistila, že mě v mých 48 letech ujel vlak. Připadám si pořád na 20, rozum mám odpovídající věku a vrásek bohužel pomalu přibývá. Co ovšem nepřibývá jsou peníze na spořících účtech, stavebních spoření a ani na penzijním důchodovém pojištění. A důchod se plíživě blíží. V dnešní den bych musela začít měsíčně odkládat minimálně 15000 Kč do 60ti let věku, abych se alespoň maličko zajistila na dobu, kdy budu chtít odpočívat, cestovat a užívat si zaslouženého odpočinku. Kde se stala chyba? Ve finanční gramotnosti a ve finanční osvětě. Spořící účty nejsou k ničemu. Tady si uschovám jen nutnou rezervu, kdyby se cokoliv stalo. Odejde myčka, pračka. Bude nutné opravit něco na domě nebo vyměnit auto. Penzijní připojištění s příspěvkem zaměstnavatele ponechat, já žádné takové nemám. Nemám zaměstnavatele. Životní pojištění s úrazem, trvalými následky, pojištění nemocenské a závažných onemocnění také ponechat, to je v našem věku již opravdu nutnost. Pojištění domu také ponechat, to je velmi důležité. A přidat investice!!! Provedu okamžitě. Už na nic nečekám. A mám cíl. Chci ukončit svoji aktivní podnikatelskou činnost nejpozději v 58 letech a chci si začít užívat volna a možná vnoučat a cestování. Moje Afrika se blíží. Chci ji procestovat s batohem a s jistotou, že cokoliv mě na cestě potká, budu mít na to, abych se ve zdraví, spokojená a uspokojená splněním celoživotního snu vrátila. A co vy? Vy nemáte své sny?
Investice do sebe
