Po dnešní příhodě jsem se musela zamyslet nad lidskou hloupostí a nad tím, jak si komplikujeme vztahy s ostatními okolo. Přijíždím dnes na jednu nemovitost, je ještě světlo a potřebuji se někde otočit a jelikož je příjezdová cesta velmi úzká, tak si dovolím vjet na zámkovou dlažbu u jednoho ze sousedních domů a otáčím se na jedno zařazení zpátečky. Poté přemýšlím kam nejlépe zaparkovat, aby klient, který má přijet měl pohodlí a v klidu a v pohodě vystoupil a ne do bláta. Vyberu si tedy okraj trávníku, velmi neupraveného, samá díra, vedle hromada hlíny, těsně před sloupek plynu. V tu chvíli vyběhne z domu se zámkovou dlažbou, kde jsem se otáčela paní v křiklavě růžové péřové bundě a zaklepe mi na okénko. Musím ukončit telefonní hovor s přijíždějícím klientem, stáhnu okénko a paní začne hystericky křičet, jestli jsem normální a že stojím na jejím pozemku, a co si to vlastně dovoluju. Vystupuju, vytahuju katastrální mapu, kterou jako správný makléř vozím ke každé nemovitosti s sebou a v klidu ukazuju paní, že stojí na obecním pozemku a polovinou vozu dokonce na obeční komunikaci, nikomu nezavazím a na parkovací místo před vjezd domu, který mám v nabídce se postaví můj potencionální klient. Paní neustále křičí a tak, opět v klidu říkám: „Chtěla jsem do domu vedle vás najít, ve vašem zájmu, slušné a klidné klienty, ale najdou se i nepřizpůsobiví, a ti dostanou dávky na doplatek na bydlení a budou z této lokality a zahrady, nadšení-“ V klidu jsem přeparkovala jinam a v klidu provedla prohlídku domu, dům jsem pronajala a ještě ke všemu slušným lidem. Na paní sousedku se nezlobím, jen s říkám, jak krásnou neděli mohla mít. Ale tento typ lidí nikdy klidnou neděli mít nebude, protože si ji sami zkazí svojí vlastní hloupostí, důležitostí a zbytečným vzrušením. Krásnou neděli všem G.
Tolerance?
